Nevhodná křížení z chovatelského hlediska

Každý začínající chovatel občas tápe co se smí, co je vhodné, a někdy ani netuší, že některé spojení může být nejen nevhodné, ale dokonce nebezpečné. Tyto rady by tedy měly být vodítkem zejména pro začínající chovatele, aby se nedopouštěli chyb, kterých se třeba dopustil už někdo před nimi. tedy případy, kdy by se narodila mláďata zdravá, ale nestandardní U těchto nevhodných křížení neplatí stoprocentně, že se vždy narodí nestandardní zvířata. Často se mohou narodit krásná morčata výstavních kvalit, ale jejich další použití v chovu pak může opravdu „nadělat paseku“ krátkosrstá × dlouhosrstá Krátká srst je vůči dlouhé srsti dominantní – ze spojení krátkosrstého a dlouhosrstého morčete bude v první generaci morče krátkosrsté, možná s trochu delší srstí. Problematické by pak bylo použití v dalším chovu – v dalších generacích by ani ze spojení s krátkosrstým ani ve spojení s dlouhosrstým morčetem pravděpodobně nebyla standardní mláďata s požadovanou délkou srsti. rex × US Teddy Ač jsou si na pohled tato dvě plemena velice podobná, jejich křížení je krajně nevhodné. Z takového spojení by se narodila hladká mláďata s vlohou pro rexí srst (RG) i teddy srst (ATG) a v dalším křížení by pak tato mláďata tyto vlohy předávala dál. Takže bychom mohli získat například US Teddyho RG, což jistě není žádoucí. rex nebo US Teddy × crested Z takového spojení by vznikli crestedi s ATG nebo RG. Dalším křížením s hladkým ATG nebo RG nebo crestedem ATG nebo RG by se mohli narodit rexové nebo US Teddy s rozetou na čele, tedy nestandardní zvířata. rozeta × jiné plemeno Křížení rozety s jakýmkoliv jiným plemenem je nežádoucí, protože rozeta nese víry dominantně, ze spojení s jakýmkoliv jiným plemenem bychom tak získali opět rozetu, avšak s nesprávným počtem nebo rozmístěním vírků, tedy nestandardní. švýcarský teddy × jiné plemeno Švýcarský teddy je plemeno specifické polodlouhou srstí a také její strukturou. Křížení s jinými plemeny je vždy na úkor délky a specifické struktury srsti a je proto nežádoucí. U CH Teddyho je tolerována čelní rozeta, křížení by tedy teoreticky přicházelo v úvahu tedy s hladkým, crestedem, šeltií nebo coronetem. Z takového spojení by se pak narodili jedinci s rovnou srstí, nositelé ChTG. Dalším křížením nositelů ChTG by se již mohli narodit CH Teddy, avšak velice pravděpodobně by jejich srst neměla požadovanou hrubou strukturu. U CH teddy z takových spojení s krátkosrstými zvířaty navíc nedosahuje pak srst ani požadované délky. peruánec, alpaka × coronet, merino Toto spojení není vhodné proto, že pokud by se z něj narodili peruánci nebo alpaky, mohli by zdědit nežádoucí čelní rozetu. Peruánec ani alpaka tuto čelní rozetu mít nesmí. peruánec, alpaka × šeltie, texel Ani toto spojení není příliš vhodné, přestože oproti předchozímu spojení šeltie ani texel nepředá čelní rozetu. Z takových spojení narození peruánci nebo alpaky mohou mít vírky navíc nebo vírky nesprávně umístěné. V současné době je chovných zvířat těchto plemen již dostatek na to, aby takové experimenty nebylo třeba dělat a do chovu se používala zvířata standardní. šiml – dalmatin Kresba šiml nebo dalmatin nese letální faktor, nesmí docházet k jeho zdvojení (od obou rodičů). Nelze tedy křížit dva šimly, dva dalmatiny nebo šimla a dalmatina. Z takového spojení se rodí mláďata mrtvá, neživotaschopná nebo dochází k potratům, které mohou ohrozit i samici. Ukážeme-li si to na genetickém zápise kresby šiml/dalmatin, vypadá to takto: rs rs – morče bez šiml/dalmatin kresby Rs rs – šiml nebo dalmatin Rs Rs – neživotaschopné morče Nebezpečí šimlů a dalmatinů spočívá také v tom, že na světlých zvířatech (krém, ice cream, lila, béžová) lze šimlování snadno přehlédnout, u bílých zvířat a zvířat s himalájskou kresbou pak není vidět vůbec. Snadno se pak může stát, že chovatel dá nechtěně na sebe dva šimly, dalmatiny nebo šimla a dalmatina. Je tedy třeba dávat pozor, pokud světlé zvíře má v předcích šimla či dalmatina a s šimlem či dalmatinem ho dále raději nekřížit. satén × satén Některá saténová morčata sama o sobě jsou drobnější, slabší než nesaténoví jedinci, je tedy žádoucí křížit saténové morče vždy s morčetem nesoucím vlohu pro satén (SG), pokud chceme, aby se narodila saténová mláďata. Oba saténoví rodiče násobí nebezpečí, že se narodí mláďata slabá a neživotaschopná. Pro úplnost ještě genetický zápis saténu: Sn Sn – normální srst Sn sn – normální srst s vlohou pro saténovou srst (běžně se píše jako SG) sn sn – saténové morče „normální morče“ × cuy Zásadně nelze křížit normální morčata s morčaty cuy. Cuy morčata jsou podstatně větší, spojení normální samice s cuy samcem by pro samici při porodu mohlo mít fatální následky. I opačné křížení (samice cuy a normální samec) by bylo problematické v následujících generacích, pokud by menší potomek byl zařazen do chovu s normální samicí. křížení příbuzných jedinců Tzv. příbuzenská plemenitba je často diskutovaným tématem. Bezesporu k upevnění exteriérových kvalit chovného morčete může být v některých případech její použití žádoucí. Avšak křížení příbuzných jedinců bez konkrétního chovatelského záměru nelze doporučit – místo upevnění kvalit by tak totiž mohlo dojít, a velice pravděpodobně i došlo, naopak k násobení vad jak exteriérových, tak i zdravotních a potomky z takového spojení rozhodně nelze považovat za kvalitní chovná zvířata. Už vůbec nelze doporučit křížení příbuzných jedinců, pokud se u nich, jejich předků nebo potomků projevila choroba nebo vada, která by mohla být dědičná.

Co všechno se můžou morčata naučit - odkaz

http://www.youtube.com/watch?v=lEXcaWYJCHE&list=UL6u8Ha22BdWU http://www.youtube.com/watch?NR=1&feature=endscreen&v=nmAGM8MsnTA http://www.youtube.com/watch?v=Y8IKDes1rbg&feature=related http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=8aAGUi2n834 http://www.youtube.com/watch?v=v8-avB7EIZM http://www.youtube.com/watch?v=GN2v_W3geGE&feature=endscreen&NR=1 http://www.youtube.com/watch?v=bB5FqRh8Wkw

Podívejte se do jedné velkoodchovny cuy morčat v Peru

http://www.somoscuyperu.com/ Jsme v Limě. Kontakty: Pevné (+51) 01 528 5762, RPM # 961 619 268 Mobil (+51) 981582107/961619268; Nextel 41 * 158 * 2107 nebo E: perucuy.com @ gmail.com;

velkochov Cuy morčat

http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&v=Am_tJHoHCNg&NR=1

Mara stepní

Mara stepní Dolichotis patagonum ŘÍŠE : Živočišná KMEN : Strunatci Kliknutím získate větší detail ... PODKMEN : Obratlovci NADTŘÍDA : Čelistnatci TŘÍDA : Savci ŘÁD : Hlodavci PODŘÁD : Dikobrazočelistí ČELEĎ : Morčatovití PODČELEĎ : Mary ROD : Mary Mara stepní je relativně velký hlodavec obývající pastviny a polopouště střední a jižní Ameriky. Na první pohled spíš připomíná zajíce, v pohybu antilopu. Pohybuje se mimochodem, dosahují rychlosti 50 km/h (nejvyšší zaznamenaná rychlost je 80 km/h). Skoky mohou být dlouhé až 2 m a také velmi dobře skáčou do výšky. Hlava a nozdry jsou podobné hlavě morčete, jen uči jsou vztyčené a špičaté. Délka těla je 69-75 cm. a ocásku 3,5-4,5 cm. Hmotnost se pohybuje okolo 7-10 kg. Srst je velmi hustá s podsadou, má šedivou barvu a nad ocáskem na okraji zad je výrazný světlý pruh. Břicho je světlejší. Nohy jsou dlouhé a působí tence, ale jsou svalnaté a velmi silné. Na předních nohách mají 4 prsty a na zadních 3. Prsty jsou zakončené ostrými a tvrdými drápky. Vyhrabávají mělké nory, do kterých samice po 77-90 dnech březosti rodí plně vyvinutá a osrstěná mláďata. Ve vrhu bývají 1-3 mláďata, ta pak noru prohlubují. Samci pohlavně dospývají v 6 měsících, samice ve 2. Mary jsou sociálně založené, žijí v malých skupinách, ve kterých je základem rodičovský pár. Samec neustále doprovází dominantní samici. Na konci skupiny jsou mláďata a mladí samečci. Mezi sebou komunikují tichým brumláním a podobně jako morčata v nebezpečí varují cvakáním zubů. Dožívají se až 15 let. http://www.farmakvitkovice.cz/ http://www.youtube.com/watch?v=bt8YmK5C-08

kapybara příbuzná morčat

Kapybara, největší hlodavec na světě, vydrží deset minut pod vodou 24. února 2010 10:00 Padesátikilová kapybara obrovská se s oblibou koupe v zahradním bazénu, má vlastní blog a profil na Twitteru a Facebooku. Jmenuje se Caplin Rose a je členem rodiny Melanie Typaldosové z amerického Texasu. Kapybara jako mediální hvězda Kapybara jako mediální hvězda | foto: Profimedia.cz Původně měla dcera Melanie Typaldosové Coral dostat jako domácího mazlíčka zlatou rybičku. Při cestě do Venezuely se ale zamilovala do kapybary, což je největší žijící hlodavec příbuzný morčeti. Jen s tím rozdílem, že dorůstá délky až 130 centimetrů a někteří jedinci váží skoro 80 kilogramů. "Když jsme se vrátili z cesty domů, tak dlouho mě otravovala, až jsem podlehla a kapybaru pořídila," vzpomíná Melanie. Do rodiny se tak dostalo jedenáctidenní mládě, které dostalo jméno Caplin Rose. První tři měsíce si brala zvířátko s sebou denně do práce, aby se o něho mohla starat. "Jenže pak Caplin docela vyrostla a někteří kolegové si začali stěžovat, že to vypadá, jako bychom na pracovišti chovali prase (viz článek o chovu zakrslého prasátka jako domácího mazlíčka). Tak jsem si vzala měsíc dovolenou a zůstala s Caplin doma," popisuje těžké začátky chovu. Snímek pro novináře Snímek pro novináře Caplin Rose je v současné době dobře vycvičená, po ulici chodí na vodítku a umí spoustu kousků, skoro jako pes. Žije společně s Typaldovými v interiéru, podmínkou je ale velká zahrada. "Kapybara není vhodná jako mazlíček pro každého. Je to tropické zvíře, takže potřebuje teplé podnebí. A živí se rostlinnou potravou, takže je potřeba pozemek, kde by se mohla přirozeným způsobem pást," vysvětluje Melanie. Ona sama tyto podmínky splňuje. Její muž chová koně a plazy, jsou dostatečně finančně zajištěni, aby se mohla Caplin věnovat "na plný úvazek". "Je to každého volba. Hrajeme si, jsme kamarádi. Na zemi není zase až tak aktivní, ale měli byste ji vidět ve vodě. To je pak úplně jiné zvíře," připomíná schopnost zvířete vydržet na jedno nadechnutí až deset minut pod vodou. V přírodě se tak brání útočníkovi. Skočí do vody a pod hladinou vydrží tak dlouho, než nebezpečí pomine. Podívejte se, jak elegantně se kapybara pohybuje ve vodě. Melanie je kapybarou tak nadšená, že jí založila i profil na Facebooku a Twitteru, kde má dohromady pře 4 000 přátel. Stránky pravidelně aktualizuje a na YouTube přidává nová a nová videa, aby se i ostatní mohli seznámit s tím, co tento obří hlodavec všechno dokáže. kapybara V porovnání s normálním morčetemHydrochaeris hydrochaerus Je to největší hlodavec na světě. Výborně plave, dokáže se potopit na jedno nadechnutí až na 10 minut. Ve vodě hledá útočiště před horkem i před většinou predátorů. Ve vodě se i páří, ale mláďata rodí na souši. Třída: savci, Řád: hlodavci, Čeleď: morčatovití Zeměpisné rozšíření: Jižní Amerika, celý kontinent s výjimkou hor, pouští a tropických lesů Biotop: travnaté území, lesy, mokřady, travnaté plochy - vždy poblíž stojatých nebo mírně tekoucích vod Potrava: tráva, byliny i další části rostlin Rozměry: délka těla 130 cm, délka ocasu 2 cm, výška v kohoutku 50-60 cm, hmotnost 27-79 kg Rozmnožování: Samice je březí 149-156 dní a rodí 3-6 dobře vyvinutých mláďat. Kapybara je u nás k vidění například v zoologických zahradách v Praze nebo Brně. Zdroj: http://hobby.idnes.cz/kapybara-nejvetsi-hlodavec-na-svete-vydrzi-deset-minut-pod-vodou-pyf-/hobby-mazlicci.aspx?c=A100224_070044_hobby-mazlicci_bma http://cuteoverload.com/2013/07/23/capybara-capers/#comments http://gianthamster.com/2013/07/capybara-vacation/

Něco o Kapybary

Kapybara Z Wikipedie, otevřené encyklopedie Přejít na: navigace , hledání To je dobrý článek. Klikněte zde pro více informací. Tento článek je o zvířeti. Pro vývojáře videohry, viz Kapybara hry . Kapybara Stav ochrany Málo dotčený ( IUCN 3.1 ) [1] Vědecká klasifikace Británie: Animalia Kmen: Chordata Podkmen: Vertebrata Třída: Mammalia Řazení: Rodentia Podřád: Hystricomorpha Rodina: Caviidae Podčeleď: Hydrochoerinae Rod: Hydrochoerus Druh: H. hydrochaeris " Binomické jméno Hydrochoerus hydrochaeris ( Linnaeus , 1766) Rozsah Kapybara (Hydrochoerus hydrochaeris) je největší hlodavec na světě, následovaný bobr , dikobraz a Mara . Jeho nejbližší příbuzní jsou aguti , činčily , nutrie a morčata . Původem z Jižní Ameriky , kapybara obývá savany a husté lesy a žije v blízkosti vodních ploch. Jedná se o vysoce sociální druhů a lze je nalézt ve skupinách tak velké, jako 100 jedinců, ale obvykle žije ve skupinách 10 až 20 osob. Capybara není bezprostředně ohrožených druhů, i když je loven pro své maso a ukrýt a také pro maziva z husté mastné kůže, která se používá ve farmaceutickém trhu. [2] Obsah [hide] 1 Etymologie 2. Klasifikace a fylogeneze 3. Popis 4. Ekologie 4.1 Dieta a predace 5. Přirozená historie 5.1 Reprodukce 5.2 Činnosti 6 Ochrana a lidské interakce 7 Viz také 8 Odkazy 9 Externí odkazy Etymologie [ upravit překlad ] Jeho obecný název je odvozen od Tupi ka'apiûara, komplexní aglutinační KAA (list) + PII (štíhlý) + U (jíst) + ara (přípona jmen agentů), což znamená "ten, kdo jí štíhlé listy", nebo " grass-jedlík ". [3] vědecký název , a to jak hydrochoerus a hydrochaeris, pochází z řeckého ὕδωρ (Hydor = voda) + χοίρος (choiros = prasat, prase). [4] [5] Klasifikace a fylogeneze [ upravit překlad ] Kapybara a menší kapybara patří do podčeledi Hydrochoerinae spolu s morčata skalní . Živé kapybary a jejich zaniklé příbuzní byly dříve zařazeny ve svých vlastních rodinných Hydrochoeridae. [6] Od roku 2002, molekulární fylogenetické studie uznaly úzký vztah mezi Hydrochoerus a Kerodon [7] podporuje umístění obou rodů v podčeledi Caviidae . [4 ] Paleontologická klasifikace ještě začlenila tuto novou taxonomii a nadále používat Hydrochoeridae pro všechny kapybary, při použití Hydrochoerinae pro obývací rodu a jeho nejbližšími příbuznými fosilních, jako Neochoerus . [8] [9] taxonomie fosilních hydrochoerines je také v stav toku. V posledních letech se různorodost fosilních hydrochoerines byla podstatně snížena. [8] [9] Je to způsobeno zejména k poznání, že kapybara molární zuby vykazují silný změna ve tvaru nad životě jednotlivce. [8] V jednom případě, Materiál jednou se odkazoval na čtyři rody a sedm druhů na základě rozdílů v molárním tvaru je nyní myšlenka reprezentovat odlišně věku jedinců jednoho druhu, Cardiatherium paranense. [8] Popis [ upravit překlad ] Kapybara má těžký barel tvaru těla a krátká hlava, s červeno-hnědé kůže v horní části jeho těla, která se promění žluto-hnědé vespod. Jeho potní žlázy lze nalézt na povrchu chlupaté částí jeho kůži, neobvyklý zvláštnost mezi hlodavce. [6] zvíře postrádá podsadou a pesíky neliší od overhair. Dospělí kapybary růst 107-134 cm (3,51-4,40ft) na délku, stojí 50 - 64 cm (20 až 25 cm) vysoký u kohoutku , a obvykle váží 35 až 66 kg (77 - 150 libra), s průměrným ve venezuelské Llanos 48,9 kg (108 liber). [10] [11] Horní zaznamenané váhy 91 kg (200 lb) pro divoké ženy z Brazílie a 73,5 kg (162 lb) pro divoké muže z Uruguaye . [ 6] [12] Zubní vzorec je 1.1.0.01.1.3.3. [6] kapybary se lehce protkána nohy a zakrnělé ocásky. [6] Jejich zadní nohy jsou o něco delší než jejich hrudních končetin mají tři prsty na své zadní nohy a čtyři prsty na jejich tlapy hrudních končetin. [13] Jejich čenichy jsou tupé, nozdry a oči a uši jsou v horní části hlavy. Samice jsou o něco těžší než samci. Pastva v Shepreth Wildlife Park Jeho karyotyp má 2n = 66 a FN = 102. [4] Ekologie [ upravit překlad ] Kapybary jsou polořadovka-vodní savci [11] nalézt po téměř všech zemích Jižní Ameriky (s výjimkou Chile [14] ), v hustě zalesněných oblastech v blízkosti vodních ploch, jako jsou jezera, řeky, močály, rybníky a močály, [10] jako i zatopené savana a podél řek v deštném pralese . Kapybara dařilo v ranči s dobytkem. [6] Oni toulají na domácí se pohybuje v průměru 10 ha (25 akrů) v high-density populace. [6] Mnozí uprchlíci ze zajetí lze nalézt také v obdobných vodnatých stanovišť po celém světě. Pozorování jsou poměrně časté ve Floridě , ačkoli chov populace nebyla dosud potvrzena. [15] V roce 2011 byla jedna spatřen v centrálním pobřeží Kalifornie. [16] Dieta a predace [ upravit překlad ] Hledání potravy Skupina kapybary Kapybary jsou býložravci , pasoucí se hlavně na trávy a vodní rostliny , [10] [17] , stejně jako ovoce a kůry stromu. [11] Jsou velmi selektivní krmítka [18] a bude se živí listy jednoho druhu a nevšímat si ostatních druhů které ji obklopují. Oni jedí větší množství rostlin v období sucha, protože rostliny jsou méně dostupné. Zatímco oni žerou trávu v období dešťů, mají přejít na hojnější rákosí během období sucha. [19] Rostliny, které kapybary jíst v létě ztratit jejich výživovou hodnotu v zimě, a proto nejsou spotřebovány v té době. [18 ] Kapybara čelist pant není kolmý a tak žvýkat potravu broušení back-a-dále než strana-k-strana. [20] kapybary jsou koprofágní , což znamená, že jíst jejich vlastní výkaly jako zdroj bakteriální střevní flóru , na pomoci strávit na celulózu v trávě, která tvoří jejich normální stravu, a získat maximální bílkoviny a vitamíny z potravin. Oni mohou také opakovat jídlo žvýkat opět, podobně jako žvanec, žvýkání o krávy. [21] Stejně jako ostatní hlodavci, přední zuby kapybary rostou neustále kompenzovat neustálé nošení jíst traviny, [14] jejich lícní zuby roste také nepřetržitě. [20] Stejně jako jeho bratranec morče , kapybara nemá schopnost syntetizovat vitamin C , a kapybary nejsou doplněny vitamínem C v zajetí se mohou vyvinout onemocnění dásní jako znamení kurděje . [22] Mohou mít životnost 8-10 let divočině, [23] , ale žije méně než čtyři roky v průměru, protože jsou "oblíbené jídlo z jaguára , puma , ocelot , orel a kajman ". [14] kapybara je také přednostní kořist na anakonda . [24] Přirozená historie [ upravit překlad ] Kapybary jsou velmi společenští. I když se někdy žijí osamoceně jsou více běžně vyskytují ve skupinách, které průměrný 10-20 jedinců, se dvěma až čtyři dospělé muže, čtyři až sedm dospělých samic a zbytek mladistvých. [25] Kapybara skupiny se může skládat z tolik jako 50 nebo 100 jedinců v období sucha, [21] [26] , kdy se zvířata shromažďují kolem dostupných vodních zdrojů. Samci jsou organizovány ve stabilních, lineární hierarchie. Dominantní pes v každé skupině je značně vyšší, než některý z podřízených, ale mezi podřízenými, je stav nesouvisí s hmotností. [27] dominantní muž je umístěna ve středu skupiny, zatímco podřízení jsou na okraji. Tato hierarchie je založena na počátku života mezi mladými se hrát bojů a falešné copulations. [25] Mezi dominantní samci mají přístup k nejlepším zdrojům. [27] kapybary jsou velmi hlasitý, a když ve skupinách, klábosení s sebou navázat sociální vazby, dominance nebo General Group sčítání lidu. [26] Mohou pes štěká jako [21] , kdy hrozí nebo když ženy jsou ovčácké mladý. [28] kapybary mají dva různé pachové žlázy; Morillo, který se nachází na čenichu a análních žlázek. [29] Obě pohlaví mají tyto žlázy, ale muži mají mnohem větší morillos a jejich anální kapsy lze otevřít snadněji. Anální žlázy u mužů jsou lemovány odnímatelnými vlasy. Krystalická forma vůně sekrece je potažen na tyto chloupky a jsou uvolňovány při kontaktu s objekty jako rostliny. Tyto vlasy mají dlouhodobějšího vůně značky a ochutnali jiné kapybary. Kapybara značky třením jeho Morillo na objekt, nebo pěšky přes křoví a značení s anální žlázy. Kapybara může šířit svou vůni dále močení. Nicméně, ženy většinou označit bez močení a označte méně často než muži celkově. Ženy označit častěji v období dešťů, když jsou v říji . Kromě objektů, budou muži i označit ženy. [29] Rozmnožování [ upravit překlad ] Rodinné plavání Matka s typickou vrhu čtyři mláďata Kostra Když v roce říje, žena je vůně změny jemně a okolí muži začne pronásledování. [27] Kromě toho žena upozorní muže Ona je v říji pískotem když nosu. [21] Během páření, samice má výhodu a páření výběr . Kapybary páří pouze ve vodě, a pokud žena nechce pářit s jistým mužem, ona buď ponořit, nebo z vody. [21] [26] Dominantní samci jsou vysoce ochranná ze samic, ale obvykle nemůže zabránit všem podřízených z pářících. [27] Čím větší je skupina, tím těžší je pro samce sledovat všechny ženy. Dominantní samci zajistit podstatně více než páření každého podřízeného, ​​ale podřízené muži, jako třída, jsou zodpovědné za více než páření každého dominantního samce. [27] Životnost spermií Kapybara je delší než u jiných hlodavců. [30] Kapybara těhotenství je 130 až 150 dny a obvykle vytváří vrh čtyř dětí Kapybara, ale může vyvolat mezi jedním a osmi v jednom vrhu. [6] Porod je na zemi a samice se přidají ke skupině během několika hodin po doručení o novorozence kapybary, které se připojí ke skupině, jakmile jsou mobilní. Do týdne, mladí mohou jíst trávu, ale bude i nadále kojit , z jakéhokoliv samice ve skupině, do odstavu na asi 16 týdnů. Mladý budou tvořit skupinu v hlavní skupině. [14] Alloparenting byl pozorován u tohoto druhu. [26] Chov špičky mezi dubnem a květnem ve Venezuele a od října do listopadu v Mato Grosso , Brazílie. [6] Aktivity [ upravit překlad ] I když docela agilní na zemi (je možné spustit rychlý jako kůň ), [31] kapybary jsou stejně doma ve vodě. Oni jsou vynikající plavci a mohou zůstat zcela ponořené až pět minut, [10] Schopnost používají se vyhnout dravcům . Kapybary mohou spát ve vodě, pokud je to nezbytné, jen udržet své nosy z vody. Během poledne, jako zvýšení teploty, které utápějí ve vodě a pak se pasou pozdě odpoledne a brzy večer. [6] Oni také tráví spoustu času utápí v bahně. [13] Oni odpočinku kolem půlnoci a pak pokračovat pást před svítáním. Zachování a lidské interakce [ upravit překlad ] Kapybary nejsou považovány za ohrožené druhy , [1] jejich populace . je stabilní po většinu svého jihoamerického rozsahu, i když v některých oblastech lovu se snížil jejich počet [10] [14] Kapybary jsou loveni pro maso a kožešin v některých oblastech, [32] a jinak zabit lidmi, kteří vidí svou pastvu jako soutěž pro hospodářská zvířata . V některých oblastech jsou chovu , která má za následek zajištění mokřadní biotopy jsou chráněny. Jejich přežití je podporovaný jejich schopnost množit se rychle. [14] Kapybary lze nalézt v mnoha oblastech v zoologických zahradách a parcích , [20] a může žít 12 let v zajetí . [14] kapybary jsou jemné a obvykle umožní lidem na pet a ručně krmit. Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) za úkol Drusillas Park Alfriston , Sussex , aby plemennou knihu pro kapybary, sledovat zajetí populace v Evropě. Plemenná kniha obsahuje informace o všech narozených, zemřelých a pohyby kapybary, a jak oni jsou příbuzní. [33] Kapybara jsou chováni pro maso a kůže v Jižní Americe. [34] maso je považováno za vhodné k jídlu v některých oblastech, zatímco v jiných oblastech je považován za důležitý zdroj bílkovin. [6] Během postní doby , kapybara maso je obzvláště populární v části Jižní Ameriky, zejména v Venezuela , jako katolická církev ve zvláštní osvobození, se tvrdí, že nemá jíst maso, kapybara, kdy byla spotřeba masa jinak není dovoleno. Účty se liší v tom, jak je výjimka vznikla. [35] I když je to nezákonné v některých státech, [ pochvalná zmínka potřebovaný ] kapybary jsou občas drženi jako mazlíčci ve Spojených státech. [36]

morčata a capybara

http://www.youtube.com/watch?v=SZsRxF6Zjhw http://www.youtube.com/watch?v=QSZPe6Pq8Ic http://www.youtube.com/watch?v=fL4Zb1ALJZg http://www.youtube.com/watch?v=zbRDxciRGhc

Morčata zbarvení dalmatin

Zbarvení dalmatin Zbarvení dalmatin je velmi zajímavé, chovatelsky velmi náročné a tak i vzácné. Podobné barvy můžeme vidět také u králíků, u kterých se podobná kresba nazývá strakáč. Hodně velký rozdíl je však v chovu samotném, u1 králíků je možné zbarvení celkem udržet v dědičnosti, jde ji tedy šlechtit. U morčat je to s udržením kresby o moc těžší. Jinak řečeno, je to vždy náhoda, jak flekaté morčátko se narodí, my tomu můžeme pomoci jen pravděpodobností :). Proto se také mnoho chovatelů do dalmatinů nepouští. Není divu. Ale o samotném chovu až za chvíli. Základní otázka zní: Jak má takový standardní a výstavní dalmatin vypadat? Jde vlastně o barevné morče s geneticky daným vybělením. Do roku 2007 byly uznány barvy černá, čokoládová, červená, zlatá, oranžová, slate blue, barvy aguti i solid aguti a jejich vzájemné kombinace, tedy barevný 3dalmatin, od roku 2008 k nim přibyly ještě argente slate blue a solid argente slate blue. Hlava: Hlava je celobarevná s bílou lysinkou uprostřed. Lysinka má být celistvá, nepřerušovaná a rovnoměrná. Měla by táhnout od nosu a pomalu se zužovat až mezi uši. Neměla by obsahovat jinak barevné chlupy a být ostře ohraničená. Kvalitní lysinka je vzácná. Uši jsou barevné. Nohy: Nohy jsou celobarevné, působí dojmem ponožek. Nesmějí být šimlované, tzn. být v nich jednotlivé bílé chlupy. Akceptuje se pouze opravdové minimum. Tělo: Po celém těle by měly být pravidelně rozložené středně velké puntíky. Nesmějí splývat, tvořit větší plotny, být šimlované. Často se objevují místa čistě šimlovaná nebo alespoň částečně, což se též považuje za chybu. Oči: ohnivé 2 Uši, chodidla, drápky: pigmentace se řídí danou barvou morčete Za lehké vady, tedy vady které způsobí strhávání bodů se považuje (citováno ze standardu klubu): - více nebo méně skvrn, splývající skvrny - trochu šimlování na hlavně nebo končetinách - mírně kratší nebo šikmá lysinka - malé přerušení lysinky -4 mírně odlišná barva očí, uší, chodidel či drápků Za hrubé vady, tedy vady vedoucí až k samotné diskvalifikaci: - výrazně mnoho nebo málo skvrn, nebo barevné skvrny příliš splývají - výrazné šimlování na hlavě nebo končetinách - výrazně kratší nebo šikmá lysinka - hrubě přerušená nebo chybějící lysinka - příměs jinak barevných chlupů - výrazně odlišná barva očí, uší, chodidel a drápků - více jak jedna nožka bez kresby - jednobarevné plochy po těle Chov Je jasné, že nároky na tuto kresbu jsou více jak vysoké. Ale teď k chovu samotnému."Tečkování" je způsobeno genem Rn (stejně jako u šimlování). Zdvojení tohoto genu je až smrtelné, z čehož vyplývá, že nikdy nesmíme křižit dvě Rnrn morčata spolu (šiml x šiml, dalmatin x dalmatin, šiml x dalmatin). rnrn se označuje morče bez šimlování, nebo bez dalmatin kresby. Dále kresbu šimlování vypustím, i když genetika je stejná. Jediné možné křížení je tedy dalmatin (Rnrn) x barevné morče (rnrn). Názorně si celou věc ukážeme na tabulce: Rn rn rn Rnrn rnrn rn Rnrn rnrn Jak je vidět, máme jen 50% šanci na narození dalmatinků. Vloha jako taková se nedědí. To znamená že např. černé morče po matce dalmatince nemá žádnou dalmatin vlohu. To se však nevylučuje s tím, že do chovu dalmatinů se nehodí. Ba právě naopak. Je to 5vhodné pro udržení kvalitní kresby. Když se pak takové černé morčátko skříží s pěkným dalmatinem je větší šance pěkné kresby. V Německu mi bylo dokonce doporučeno křížit i příbuzná morčata, aby se kresba "nerozptylovala". Samozřejmě to nejde dělat neuváženě, a kdo by chtěl příbuzenskou plemenitbu zkusit, chce to se o ní něco podrobnějšího dozvědět. Tzv. skrytý dalmatin. Nikde o něm není moc slyšet, ale přeci existuje. Jde o morčátko celé černé, které je po jednom rodiči dalmatinovi a někde po těle může mít malou či větší bílou skvrnu. Nebo víc skvrn. Každopádně pak se může jednat o skrytého dalmatina (Rnrn), tudíž takové černé morčátko nesmíme křížit s dalmatinem. Důkazem, že skrytý dalmatin opravdu existuje je krytí Afinky s Badym, kdy dvě zdánlivě černá morčátka dali malé dalmatinky. Důvod je jasný. Afinka má na bříšku malou bílou skvrnku, a tak je skrytou dalmatinkou (Rnrn). Bady je čistě černý (rnrn). I přes svůj náročný chov jsou nádherní, a i kresbově "nepovedení" mají své osobní kouzlo :). Doufejme, že se u nás brzy rozmohnou. masabenybella http://www.morcata.cz/bellis/zbarvenidalmatin.php http://www.vom-hoogenhof.de/

pár fotek z německé chs Adria morčata cuy-odkaz

http://rmzvonderadria.beepworld.de/diesdas.htm

Těžká alergická reakce na morče

Těžká alergická reakce na morče Publikováno: 26.3.2008 Aktualizace: 28.8.2008 Dýchat.cz Alergická senzitizace a reakce na morčata (Cavia porcellus) jsou dobře zdokumentované u pracovníků s laboratorními zvířaty. Projevují se primárně jako rinitida, konjunktivitida a astma, ovšem těžké alergické reakce jsou velmi vzácné. Uvádíme americký případ dětské pacientky, která měla krátce po kontaktu s morčetem velmi těžkou alergickou reakci, spojenou s očními, nosními, kožními a laryngeálními symptomy. Jedenáctiletá holčička s migrénami a pozátěžovým astmatem v anamnéze byla vyšetřována na alergologii dva měsíce poté, co v domě své kadeřnice držela v ruce morče. Toto byla jediná epizoda, při níž k reakci došlo, ačkoliv se již předtím s tímto morčetem několikrát dostala do přímého kontaktu. Během několika minut po tomto kontaktu ji začaly svědit oči, začala slzet a rozvinul se u ní periorbitální angioedém. Symptomy velmi rychle progredovaly až do urtikarie s obličejovými projevy, obličejového angioedému, rinorey, svírání v krku a dyspnoe. Dívka jen velmi obtížně mluvila, opakovaně se pokoušela odkašlat a vyjadřovala pocit ohrožení života. Netrpěla ovšem kašlem ani slyšitelným pískavým dýcháním. Po léčbě difenhydraminem a nebulizovaným albuterolem její příznaky ustoupily do dvou hodin. Adrenalin ani kortikosteroidy nebylo potřeba podávat. Od té doby se vyhýbala kontaktu s morčaty. Dívce bylo při návštěvě alergologie odebráno sérum a metodou imunosorbentní analýzy ELISA otestováno na přítomnost IgE specifických k antigenům ze srsti morčat (extrakt ze srsti byl pro tento účel čerstvě připraven) s výsledkem značné pozitivity (>17,5 kU/l). Všechny ostatní testy (na zvířecí antigeny kravské, kočičí, psí, křeččí, koňské, krysí, králičí, ovčí, myší a podobně a na alergeny zevního prostředí jako např. vybrané pyly, plísně a roztoče) byly negativní (<35 ku>Ačkoliv expozice morčatům způsobuje závažné alergické reakce jen velmi vzácně, jejich přítomnost v domácnostech, školách a laboratořích jen podtrhuje nezbytnost lékařského povědomí o možnosti těchto náhlých stavů.

Cuy info

Info Zatímco v Evropě prostřednictvím chovu různých dlouhé a krátké vlasy plemen Morčata jsou čím dál tím menší, má v Jižní Americe (země původu všech morčat) Důraz na velikosti, robustnost a kvalitu masa dodavatelem stanovena. Tak se objevila souběžně s našimi Evropské formuláře, mnoho Velkoobchod masných plemen , které jsou tam jako tady pod názvem "KSM" vede. Skupina Cuys z Peru, protože jsou vedeny jako hospodářská zvířata a chovatelských potřeb v mnoha jihoafrických domácností. Ve středu velmi speciální barevnou ranou, která ještě neexistuje v Německu, stejně ... Příklad typického soukromé KSM přístup u domu. Jak v interiéru, ... ... ve speciálně postavené "Kuchyně z andské" ... :-) ... být venku i Cuys konaných v zemích původu. Podívejte se na barevné paletě různých odrůd kukuřice. Cuys - XXL že morčata dobýt Německo Vzhledem k tomu, že se v poslední době stále více populární - a to nejen v chovu kruhy - prosím, rád bych vám představil tento citlivý obr podrobněji. Chovám několik let Cuys a zjistili jsme, že je zde stále potřeba informací je v obřích morčat ... ORIGIN Cuys jsou původem z Jižní Ameriky - země původu všech morčat - zejména z oblasti And. Ekvádor, Peru, Chile a Bolívie jsou typické Cuyländer. V Evropě se morčata byly stále menší odstraněním specifického rostoucí dlouhé vlasy a krátké vlasy plemen, zatímco větší a hmotnější než oni byli v Jižní Americe jako kvalitní maso dodavatelů a stále platí. Ukázalo se, paralelně s našimi evropskými plemen mnoha Velkoobchod masných plemen, která jsou prováděna v rámci zastřešujícího pojmu "KSM". To zahrnuje speciální plemena, jako například "Cobayos", který s délkou až 50 palců a hmotnosti až 4 celkem 5 kg největší mezi Cuys. Cuy Cuy tedy není stejná a také vysvětluje, proč je takový velký váhové rozdíly mezi nimi. Po Evropě se Cuys došlo asi 15 až 20 roky v zoologických zahradách jako dárek. Lt Marta C. Arias bylo dovezeno v roce 1995 a 2005 více zvířat k chovu. Zpočátku tam bylo jen několik chovatelů, kteří se sami do tohoto obra. Z roku na rok, a vzrostly více, jelikož počáteční Cuybuches 2008 je velký zájem. JIŽNÍ AMERIKA / HOME na jejich domovské kontinentu, tam je celý průmysl kolem Cuys. Oni jsou drženi ve velkých výkrmny a jiní v jejich zemích, kde ostatní dodavatelé masa představil jako skot, ovce a prasata jsou vzácné a drahé jako nejdůležitější jídlo kromě domácích alpaky a lamy. Cuyfleisch má mnohem více bílkovin než jiné druhy masa, méně tuku je téměř bez cholesterolu a obsahuje vysoký podíl nasycených a nenasycených mastných kyselin. Mezi obyvateli jsou Cuys často uchovávány v norách, hliněných chatrčí nebo malé domy přímo v domě nebo na chatě nebo pro osobní použití. Existuje jen světlou pletí zvířata (bílá, šedobílá, červeno-bílá) poražených pro lidskou spotřebu, snědý najít jejich využití pro rituální účely. Kromě toho, že jsou v chatách indiány jako zdroj tepla, dětských hraček a výrobci hnojiv v jednom. Jsou také symbolem štěstí a přátelství a ochotně, stejně jako svatební dar nebo na úředníka a hodnostářů současnosti. rozdíl / ZÁVODY obří morče nejen se liší pouze svou hmotností a velikostí našeho evropského morče: 1.5 může vážit až 3,5 kg KSM, v průměru okolo 2 kg. Máte nápadně kostnatý, velkou lebku, a to buď korálky nebo natažené tělo má krátké, silné nohy. Někteří z nich poukazují na nos a často rozšířený ocas kost. Cuys často ukazují příliš mnoho prsty (polydaktylií), ale to není rasový znak, ale genetický defekt. Tyto nadbytečné prsty jsou obvykle plně funkční a nebrání zvířat. Vzhledem ke své velikosti Cuys obecně mají těžší kosti, celkem výstižné a rychle dát na tuku. Délka těla je v průměru 22 až 35 cm. I přes obrovský, existují různé kožní struktury, jako jsou vlasy hladké, chocholatý, růže, Rex a nyní i jako dlouhovlasý šeltie, angora, alpaka a Texel. Také na CH-Teddy Cuys již úspěšně pracují ... vývoj / ALTER Cuys může, v závislosti na velikosti vrhu s tělesnou hmotností méně než 200 g 100 přicházejí na svět. Pouze děti jsou často složitější. Ve věku 4 měsíců, ale už se hodně přes 1 kg na váze. Plný pěstuje jsou asi 12-18měsíců a váží v průměru 1,5 až 2,5 kg. Věk Cuys v posledních letech - se zvýšil od 2 let do 3-4 a to zejména v kruzích i milence do 5 let - prostřednictvím cíleného šlechtění a zlepšení kvality bydlení. S věkem se však stavět velmi rychle na váze. Oni stárnou mnohem rychleji než naše běžné morčat. DRUH / TYP Obecně XXL prasata jsou sociální zvířata stáda s přísným žebříčku. Můžete dát to dohromady přes skákání, tlačení, s nosem a zuby Stübern rachotit, myslivosti a stříkající moči. Svým charakterem, existují dvě skupiny. V Cuys typu s krátkým kompaktním těle, široká ramena a širší hlava je poměrně klidný a zvědavý. Zvířata typu B - delší typ s úzkými rameny a hlavou spitzerem - jsou často neklidní, nervózní, někdy panice a plachý. Špatná pověst "všech panické zvířat" jsou Cuys ale ne jen tak. Zejména překreslí v evropských prasat obřích morčat jsou tiché z generace na generaci, a ještě "Kuschelcuys" mezi nimi. Ale většinou jsou zřetelně nervózní a "divoké" a mnohem rychleji než normální morče. Proto to nejsou začátečníci zvířata a nejsou vhodné pro děti. Nicméně Cuys fascinující zvířata a se zkušeností z morčat jsou dobré zachovat. Jejich zajímavé chování, jejich rozlišovací způsobilost, jejich robustní ještě citlivější, že se majitelé vytáhnout své kouzlo a málokdy znovu odejít ... POSE / socializaci pro KSM-postoj, by mělo být v ideálním případě dva Cuys - sdružení s našimi "normálními lidmi" nic nestojí v cestě a obvykle funguje bez problémů. V tomto případě však musí být k dispozici dostatečný prostor. Pro dva Cuys je absolutní minimum 1,40 x 0,70 m - více je vždy lepší, samozřejmě. Potřebujete klid a bez stresu prostředí, jako reakci na nečekané zvuky či rychlé pohyby často hektické. Dobře strukturovaný interiér s mnoha úkrytů, které poskytují dobré pokrytí, zajišťuje bezpečnost a pohodu. Konstantní přeskupit se nedoporučuje, protože potřebují své obvyklé ustoupit oblastí. V počátcích Cuyhaltung v Německu, se předpokládalo, že obři potřebují hodně prostoru - teď víte, že příliš velký prostor zvířata spíše vystresovaní, protože odchyt obvykle končí v divoké honbě, což v extrémních případech, oběhový kolaps a v nejhorším případě může vést k srdečnímu selhání. Cuys budete mít vždy zepředu a nikdy shora, protože jejich let instinkt je velmi silný. KRMENÍ Od Cuys mají tendenci se rychle dát na tuku, jsou povoleny po prvních několika týdnů života nebo téměř nedostane žádné suché krmivo (chovatelé byli vyloučeni v tomto bodě). Zdravé stravování hodně sena a obři jsou hodně zeleného krmiva, ovoce a zeleniny. Cuys mohou žrát až 30% své tělesné hmotnosti krmné šťávy. S dobrou a pestrou stravou a dostatkem běh - to je dost cvičení - je očekávaná délka života Cuys výrazně zvýšil. kontakt: http://rmzvonderadria.beepworld.de/index.htm

Cuy morčata chovatelská stanice Ze Zubrnic V červenci 2013 PLÁNUJEME CESTU DO NĚMECKÉ CHOVATELSKÉ STANICE ADRIA A NABÍZÍME ZÁJEMCŮM DOVOZ CHOVNÝCH MORČAT CUY A TEDDY Sledujte stránky chovatelské stanice Adria - http://rmzvonderadria.beepworld.de/ a v případě vašeho zájmu o dovoz určitého zvířete napište na můj email. Kontakt Zubrnice, Ústí n.L. 2 603 113 189 motyl.erzika@seznam.cz

Cabayos-Obří morčata

Cabayos Obří morčata Stejně jako klasická morčata pocházejí obří morčata z Jižní Ameriky. Zde jsou chována po staletí na speciálních farmách pro maso. U obřích morčat rozlišujeme dva typy - cuys a cabayos. Plemeno cuy má hmotnost od 1900 do 2500g zatímco větší cabayos mívají hmotnost až dvojnásobnou. Jejich tělo bývá dlouhé až 50 cm. Často se u nic setkáváme s polydaktylií (mnohoprstostí). Zatímco klasické morče má čtyři prsty na předních nohou a tři na zadních, cuy nebo cabayos mohou mít prstů více. Tato genetická odchylka od normy doprovází obří vzrůst. Prostorové nároky na chov tohoto plemene jsou vyšší. Chovné haly jsou dlouhé několik desítek metrů a boxy v průměru 2x2 metry. V domácích hobby chovech by měl mít jeden pár k dispozici prostor o rozměru alespoň 120x60cm. V krmné dávce by měla převládat vláknina. V Jižní Americe, aby dobře rostla, jsou krmena převážně kukuřicí a cukrovou třtinou. Při chovu dbáme na to, aby se nekřížila s běžnými morčaty. Novorozená mláďata jsou větší, váží přibližně 100-280g. První připuštění samice se doporučuje při dosažení hmotnosti 800g. Obří morčata pohlavně dospívají dříve, samičky po třetím týdnu, samečci po čtvrtém týdnu života. Samečky je tedy nutné zavčas oddělit od samic. V dnešní době se i u nás plemeno cuy chová téměř ve všech plemenech a barevných rázech, zatímco plemeno cabayos dle dostupných informací do českého hobby chovu importováno nebylo. http://www.misaphoebe.estranky.cz/fotoalbum/morcatka-cabayos/cabayos/cabayos.jpg.html

Chov morčat - nový, obsáhlý článek o morčatech!

Autor článku: Mgr. Vratislav Šnejdar, CSc. Morče domácí V lidské společnosti již několik století patří mezi nejoblíbenější domácí mazlíčky morče domácí. Jedná se o domestikovanou formou jihoamerického hlodavce morčete divokého. Po zoologické stránce je morče domácí (Cavia aperea porcellus) poddruhem morčete divokého (Cavia aperea), obratlovce z třídy savců (Mammalia), řádu hlodavců (Rodentia), podřádu dikobrazočelistných (Histricognathi) a čeledi morčatovitých (Caviidae). Morčatovití tvoří nevelkou skupinu asi 18 druhů menších býložravců, které patří k typickým zástupcům jihoamerické fauny. V Jižní a Střední Americe obývají nejrůznější prostředí, od tropických pralesů po polopouště a pusté náhorní planiny. Jsou to společenští živočichové, žijící v malých skupinkách. Živí se výhradně býložravě, požírají zelené části rostlin, plody, semena, kořínky a hlízy. Přední nohy jsou opatřeny čtyřmi, zadní třemi prsty. Ocas zcela chybí nebo je velmi krátký. Lebka je jako u ostatních hlodavců opatřena výraznými předními řezáky, tzv. hlodáky a špičáky chybí úplně. Hlodáky jsou na přední straně pokryty tvrdou sklovinou a díky většímu obrušování měkčí zadní části si stále udržují ostrou hranu. Morčatovití se rozdělují na dvě podčeledi: Na tvarově menší zavalitá a krátkonohá morčata a na dlouhonohé, zajíce připomínající mary, které mají drápy podobnými kopýtkům a dorůstají hmotnosti až 16 kilogramů. Morčata jsou drobná a velmi společenská zvířata. V přírodě žijí v různě velkých skupinách. Komunikují mezi sebou různými hlasovými projevy, jako například kvíkáním, brumláním, vrčením a „zpěvem“. Rodí plně vyvinutá mláďata a nedělají si hnízda. Nevyhrabávají si nory a jako ochranu před predátory si vyhledávají opuštěná doupata jiných zvířat a různé přírodní úkryty. Aktivní jsou s přestávkami po celý den, nejaktivnější ale v noci a zvláště za soumraku a za úsvitu, což je opět chrání před predátory. Morčata průměrně běhají, nejsou ale žádní sprinteři. Dovedou přeskočit menší překážky a jsou dobří plavci, špatně ale šplhají. Nestěhují se na větší vzdálenosti. Morče má dobře vyvinutý zrak, čich i hmat. Je dichromát a proto zřetelně odliší jen dvě barvy. Jeho oči jsou vypouklé, umístěny po straně a zorný úhel je proto velmi široký, dosahuje až 340 °. Uši morčete dokážou vnímat ultrazvuk až ke hranici 100 kHz. U morčat můžeme podobně, jako třeba u králíků můžeme pozorovat koprofágii, kdy zvíře přímo od řitního otvoru požírá své vlastní výkaly. Ty jsou zdrojem vitaminů, vlákniny a symbiotických, ve střevě žijících bakterií. Anglicky se morče řekne guinea-pig, guinejské prasátko. Ve skutečnosti morče nemá s africkou Guineou, se sousedící Guinea-Bissau a dokonce ani s přímořským státem v Oceánii Papua-Novou Guineou vůbec nic společného. Morče divoké (Cavia aperea) je původní v Jižní Americe, od Argentiny přes Chile a Peru. Vyskytuje se od travnatých a křovinatých nížin Argentiny až po vysokohorská údolí v Andách, kde vystupují až do výše 5000 metrů nad mořem. Žije ve skupinách několika samic a jednoho samce. Jednotlivci dorůstají délky 20 – 25 cm, váhy 700 až 1200 g a v průměru se dožívají čtyř až pěti, výjimečně až osmi let. V Guinessově knize rekordů je zápis o tom, že se morče dožilo téměř 15 let. Samci dosahují pohlavní dospělosti ve věku 3 až 5 týdnů, samice ve věku 4 týdnů. Samice se mohou pářit již 6 až 48 hodin po porodu. Březost trvá 59 – 72 dnů, s průměrem 63 – 68 dnů. Mláďata se rodí osrstěná, plně vyvinutá. I když krátce po porodu mohou konzumovat tuhou potravu, samice je kojí, zhruba po dobu tří týdnů. Morče divoké má ve srovnání s morčetem domácím užší hlavu a celkově je delší, štíhlejší a pohyblivější. Zbarvení má tmavohnědé až černohnědé (aguti) a kožich je tvrdší, než u domácích morčat. Z dalších druhů morčat si můžeme jmenovat například morče brazilské, morče uruguayské, morče horské, morče žlutozubé a morče lasicovité. Morče domácí (Cavia aperea porcellus) vzniklo domestikací morčete divokého jihoamerickými indiány, kteří je chovali již 5 a snad dokonce 9 tisíc let př.n.l. Svědectvím toho jsou mumifikovaná morčata, nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Z přímých svědectví víme, že když Španělé dobyli Jižní Ameriku, chovali Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile morčata pro rituální účely, jako snadno dostupný zdroj masa a pro kožešinu. Černá morčata byla používána a obětována v lidovém léčitelství při diagnóze, léčbě a k posouzení úspěšnosti léčby některých chorob jako žloutenky, revmatizmu, artritidy a tyfu. Morčata byla chována v příkopech u domů nebo přímo v domech. Již tehdy se vyskytovaly různé barevné rázy a dokonce prý i rozety. Koncem 16. století se morčata dostala do Evropy a byla zde popsána švýcarským biologem Conradem Gessnerem (v literatuře se uvádí Conrad Bessner, pravděpodobně se ale jedná o přepis). Morčata v Evropě původně chovala jako velkou zvláštnost, což si ovšem mohli dovolit jen zámožní lidé. Pro pěkný vzhled, přítulnost, nekousavost a pro snadný chov se postupem doby stala z morčat oblíbená a dostupná domácí zvířata. Od 18. století se zvláště v Anglii začínají masově chovat jako domácí mazlíčci a začínají se systematicky šlechtit. V 19. století byly v Anglii pořádány první morčecí výstavy. Po druhé světové válce přišla nová vlna obliby morčat, která trvá dodnes. Ve své původní domovině (konkrétně v Peru) jsou chovaná morčata propagovaným zdrojem kvalitního masa. Pro snadný chov, nekousavost se morčata používala a nadále používají jako laboratorní zvířata. Barva a charakter srsti se u morčete domácího mění podle rasy. Podobně se mění i velikost a váha: u samečků se udává délka těla až 35 cm a hmotnost až 1500 g. Samičky jsou menší a mívají hmotnost do 800. Nedělají si hnízdo, protože rodí plně vyvinutá a osrstěná mláďata. Délka březosti je 58 až 72 dní, poté se rodí 1 – 6, většinou ale 2 – 3 mláďata, která jsou po 25 dnech samostatná. Doba kojení je až 4 týdny. Samice může mít mláďata dvakrát za rok. Morče domácí se průměrně dožívá 6 let, při dobré péči i 8 až 10 let. Samci jsou dospělí ve dvou měsících života, samice ve 28 až 35 dnech života. Živí se hlavně rostlinnou stravou. Chov morčat Při chovu je třeba morčeti vytvořit vhodné podmínky a věnovat mu dostatek času. Morčata mají kompaktně stavěné tělo a proto (s výjimkou mláďat) velmi dobře tolerují zimu. Naopak jim vadí přehřátí. Tělní teplota je 38–40 °C, při chovu je ideální teplota prostředí 18–24 °C. Morčata jsou zvířata společenská a zvláště samice je možné chovat ve skupině. Chovat dva nebo více samečků se nedoporučuje, neboť se často kolem půl roku věku začínají prát. Pokud morčata chováme jednotlivě, je socializovat - seznamovat se s nimi, hladit je a krmit, prostě udržovat s nimi co nejtěsnější a co nejčastější kontakt. Že je morče u chovatele v ruce chovatele spokojené poznáme podle charakteristického „vrkání“. Při domácím chovu je pro jedno morče vhodná klec o ploše minimálně 60×35 cm a výšce 35-40 cm. Klec by měla být umístěna ve světlém nepřetopeném pokoji. Je třeba dbát na to, aby v pokoji nebyl průvan a nebyl zde větší zdroj hluku (např. televize). Z několika možností jak morče ubytovat zmíníme: • Klec , která je pro morčata asi nejčastější používaným obydlím. Klece jsou k dostání v nejrůznějších barvách, velikostech i provedeních. Výhodou je snadná přenosnost, vzdušnost, jednoduché čištění a to, že jediným pohledem přehlédneme stav klece i s morčetem. Nevýhodou může být vyšší cena a také nebezpečí průvanu, který je pro morčata velmi nebezpečný. Aby nedocházelo k vyhazování podestýlky z klece, volíme moderní typy klece se zvýšenými okraji spodní plastové části. Z hygienických důvodů volíme takové typy klecí, u kterých dno spodní části přechází v postranice plynule (rohy se špatně čistí a dezinfikují). • Plastový box, který má pevné dno i stěny a k větrání má uzpůsobenou horní část. Boxy se vyrábí v různých velikostech podle toho, zda chováme jednoho či více jedinců v chovné skupině. Výhodou plastového boxu je, že na morče netáhne a že z boxu nevypadává podestýlka. Box se musí častěji čistit, aby v něm nebyla příliš velká vlhkost. Box je nutností v případě, že chováme skinny morčátko. Pro tento druh morčat nejsou klece vhodné. • Akvárium v klasické podobě nepovažujeme pro chov morčat za vhodné. Pokud je materiálem sklo, je nebezpečí vážného poranění chovatele i morčete. Je problém s uchycením napáječky a také čištění i dezinfekce jsou těžší. • Ubikace jiného typu, většinou vyrobené svépomocí, nebo na zakázku. Často se jedná o různé chovné dřevěné nebo plastové (např. novodurové) skříně, či kóje. Za velmi dobrý a praktický systém pokládáme dnes již dostupné stojany, do kterých se zasouvají plastové chovné boxy jako zásuvné moduly. Jednotlivé moduly se lehce čistí a při dobré konstrukci se ani nemusí přikrývat. Chovanci nejsou vystaveni průvanu a nemohou vyskočit. Nevýhodou stojanu se zásuvnými moduly může být vyšší cena a vyšší váha. Aby se s celou sestavou dalo dobře manipulovat, můžeme ji opatřit kolečky. Na dno chovných ubikací se dává podestýlka. Nejlepší jsou hobliny z nelakovaného a nenapouštěného dřeva. Nepříliš vhodné jsou piliny, které jsou příliš jemné, dráždí oči a vnikají do nozder. Na hobliny můžeme navíc aplikovat morčatům velmi příjemnou slaměnou podestýlku, navíc bývá ošetřena dezinfekčně působícím eukalyptem, což je pro zdraví morčat přínosné. Dobrá je na hobliny rovněž klasická sláma, která ale může snadno způsobit poranění očí, které morčata mají přirozeně vystouplá. Příliš dlouhou slámu by proto bylo dobré nařezat. Seno jako podestýlku nedáváme: Je dražší, nasákne močí a rychle začne zapáchat. Dalšími možnostmi jsou například kočkolity nebo dřevěné, či konopné pelety. U konopných pelet se uvádí častější výskyt parazitů. Dřevěné peletky vmícháváme do hoblin. Potrava Podobně jako člověk i morče musí dostávat vhodnou potravu a vodu. Nezapomínejme, že morče je typický býložravec a že musí dostávat rostlinnou potravu. V domácích podmínkách mu nejčastěji podáváme, zeleninu, ovoce, zelené krmení, seno a specielní krmení pro morčata. Pozor na to, aby nikdy nedostalo plesnivou potravu! Seno je vhodné podávat jako potravu každý den. Nezapomínejme, že i voda je svým způsobem potravou a že morče ji musí mít k dispozici i v případě, že ji může získat ze zelené potravy. Morče je vhodné krmit pravidelně každý den a ve stejnou dobu. Obvykle se krmí dvakrát denně (např. ráno zelenina a ovoce a večer zrní). Pozor na to, aby čerstvá potrava nebyla příliš studená (ovoce a zelenina z lednice). V profesionálních chodech se ke krmení používají různé nutričně vyvážené směsi a pelety. V domácích podmínkách se snažíme aby potrava morčat byla co nejpestřejší a vedle kompletních pelet či jiných vhodně zvolených krmných směsí podáváme dostatek čestvé zeleniny a ovoce. Poznámky ke krmení morčat: • Morče nedovede (podobně jako člověk) syntetizovat vitamín C musí ho dostávat v potravě. Proto morčeti podáváme co nejčastěji čerstvou zeleninu a čerstvé ovoce. Nedostává-li morče zelenou potravu, je potřeba vitamin C a případně i další vitaminy dodávat v podobě různých kapek, prášku – např. C compositum apod. Nezapomínejte na to, že březost, kojení, nemoc, vyšší teplota prostředí, stáří zvyšují potřebu vitaminu C! Nedostatek bývá častý v zimních a jarních měsícíc, proto je vhodné vitamin C pravidelně dodávat. • Zelenina jako mrkev, červená řepa, brokolice, petržel, špenát a ovoce jsou jedny ze základních složek potravy. Každý den by mělo morče dostat kousek čerstvé zeleniny, nebo ovoce. Morčeti můžete nabídnout téměř jakýkoli druh zeleniny či ovoce, jmenujme ještě např. papriku, okurku, jablko, hrušku, kedlubnu, různé zeleninové natě, v malém množství i slupky od okurek). Nedoporučuje se salátová okurka, protože pro morče obsahuje příliš vody. Radíme v tomto směru neexperimentovat. Nepodáváme kapustu a zelí, protože nadýmají a nepodáváme ani brambory! Velkým problémem může být podání chemicky ošetřeného ovoce, či zeleniny a proto je předem vždy dobře omyjeme! •Čerstvá tráva je pro morčata velmi důležitou složkou potravy, protože je pro morčata přirozenou potravou a významným zdrojem vitamínůa dalších, nutričně cenných látek. V teplém období by měla morčata trávu dostávat každý den. Za nejkvalitnější travinu se považuje bojínek luční. Tráva ale nesmí být zapařená a nesmí být chemicky ošetřena. Morčata milují listy pampelišek a květy sedmikrásek. Ve větším množství se nemá podávat vojtěška a nať luštěnin. Samozřejmě můžete podávat i jiné druhy travin a rostlin - ovšem jen pokud je znáte a víte, že nejsou jedovaté, což není pravidlem. Nesbírejte a morčatům nedávejte nic, co neznáte! • Z jedovatých rostlin si jmenujme např. pryskyřník, ocún. hořčici polní, rulík zlomocný, kapradiny, náprstník, čemeřici, posed dvoudomý, bolehlav plamatý, konvalinku, rmen rolní, oměj, ptačí zob, starček obecný, rebarboru, rozrazil, lnici a obecně nať všech cibulovin i jejich cibule(cibule, tulipány, hyacinty). • Seno, je důležitou složkou potravy a morče k němu musí mít přístup celý den. Velkou výhodou je, že neobsahuje tuky. Pozor ale na to, že zvláště při krmení senem a jinými suchými krmivy morče musí mít neustálý přístup k pitné vodě. Úsporné krmení senem zajistíme tak, že do klece zavěsíme drátěný seníček nebo závěsnou kouli na seno. • Vodu podáváme morčatům podobně jako jiným zvířatům v dobře uchyceném pítku. Voda by neměla být přímo z kohoutku, ale převařená, nebo alespoň odstátá. Příležitostně můžete morčeti nabídnout slabší čaj. Pro důležitost znovu zopakujeme, že i když morče při konzumaci čerstvé potravy do sebe potřebné množství vody dostane, je třeba, aby mělo naplněné pítko stále k dispozici. Do vody mnoho chovatelů podává přípravek Acidomid K – dodává vitaminy, minerály, stopové prvy a navíc cenné organické kyseliny. • Speciální směs zrní, či komplexní peletované krmivo pro morčata je k dostání v každém dobrém obchodě. Je namícháno tak, aby morče mělo dostatek vitamínů, které jsou pro ně nejvhodnější. Takovéto směsi mají snížený obsah slunečnicových semínek, která obsahují příliš mnoho tuku (nebezpečí obezity). • Tvrdý chléb a větvičky ovocných stromů, které morčatům podáváme především pro obrušování neustále dorůstajících zubů. •Morčata jsou stejně jako většina lidí velmi vybíravá, je tedy třeba z doporučeného sortimentu zjistit, co jim chutná a tím je stravovat. Musí to ale být strava pestrá a vhodná pro morče - lidskou stravu nepodáváme! Jako občasnou odměnu můžete morčeti nabídnout jogurt, piškot, trochu ovocného džusu apod. Vhodnější jsou ale pamlsky určené speciálně pro morčata. Když budete morče krmit tím, co má rádo, bude šťastnější a vypěstuje si k vám lepší vztah. • Mějte na paměti, že morče je sociální živočich a že nemá-li přirozený kontakt s dalšími morčaty, potřebuje kontakt s chovatelem. Využijte krmení k tomu, abyste se se svými morčaty sblížili. Vaši chovanci si k vám vypěstují pozitivní vztah a věřte, že to přinese radost i vám. Hygiena chovu Vodu v pítkách často vyměňujeme. Z hygienického hlediska je nejlepší voda převařená, nebo alespoň odstátá (odvětrání chloru). Do vody je vhodné přidávat již výše zmíněný Acidomid K. Pítka pravidelně zvenčí i uvnitř čistíme od mikrobiálních povlaků a dobře je vymýváme. Ještě lépe, když je dezinfikujeme a pak velmi dobře opláchneme a vypláchneme. Klece a všechny pomůcky udržujeme v čistotě, pravidelně vyměňujeme podestýlku a čistíme krmné misky. Používáme speciální čističe na klece, které jsou ke zdraví zvířat šetrné. Nemoci morčat Pokud vám morče onemocní, jděte s ním k veterinárnímu lékaři. Nezapomínejte, že to je váš chovanec, že ho chováte z vašeho jednostranného určitého zájmu (doufejme, že ne z chvilkového rozmaru), že se morče neumí samo o sebe postarat a že je na vás plně odkázáno. A také, že byste se ho nikdy neměli zbavovat nehumánním způsobem, za což se považuje i vypuštění do volné přírody, protože morče se nedokáže ubránit predátorům. Vždy se najde někde, kdo si morče rád vezme a věnuje mu svou lásku a péči. Zdraví zajistíte morčatům především tím, že je chováte za vhodných a důstojných podmínek a že o ně správným způsobem pečujete. Choroby morčat probírat pro velkou obsažnost nebudeme. Pamatujte, že morče je hlodavec a že si své hlodáky musí stále obrušovat. Pokud dojde k tomu, že hlodáky přerostou, morče vůbec nemůže žrát! Pozor také na to, že morčata mají vystupující oči a že si je snadno poraní např. o slámu. Přednost dáváme krátké slámě, kterou můžeme například nastříhat nebo koupíme speciální slaměnou podestýlku dodává např. značka Limara. Ještě ve zkratce zmíníme kožní problémy u skinny morčat, které jsou zejména u mláďat velmi časté a již samotný chovatel by na toto měl upozornit. Jedná se především o plísňová onemocnění, která se mohou objevit na čumáčku, bříšku, pod krkem atp. Velmi dobře se na toto v praxi osvědčil Fungi Stop. Přípravek je v práškové formě, aplikujeme ho štětečkem na postižené místo po dobu alespoň 7 dnů. Zajímavostí u morčat je, že u samic které nerodily ve věku mezi šesti až devíti měsíci dochází ke srůstu stydké spony, tedy chrupavkového spojení přední části pánevních kostí (symphysis pubica). Důsledkem je dystocie, kdy při porodu nedochází k potřebnému roztažení porodních cest, které může vést i k úmrtí při porodu. Prevencí je zapouštění samic do šestého měsíce věku. Chov morčat s dalšími zvířaty Chovat morčata s dalšími domácími zvířaty je sice někdy možné, ale není to příliš vhodné pro odlišné potravní požadavky. Na venkově se morčata často chovala společně s králíky jako včasný indikátor zdravotního stavu králíků: Ti jsou totiž často nositeli některých respiračních infekcí (Bordetelly a Pasteurelly), na které jsou morčata velmi vnímaví a uhynou. Rovněž na kokcidiózu, kterou králíci často trpí jsou morčata velmi vnímavá. Komunikace V přírodě morčata žijí skupinách a proto mají vyvinutý jak sociální smysl, tak i vnitrodruhovou komunikaci. Ovládají pestrou škálu zvuků a jiných prostředků k vyjádření svých pocitů. Chovatelé rozpoznávají asi sedm různých zvuků, které morčata vydávají. Jmenujme si alespoň: 1.Kvíkáním morčata vítají svého chovatele, nebo známou osobu. Kvíkají také mláďata, dožadující se své matky. Morče tak také vyžaduje pozornost, nebo to, že má na něco chuť. 2.Bublání, kterým morčata vyjadřuje spokojenost, klid; "bublají" i samci a samice v říji. 3. Cvakání zubů, které značí hrozbu, strach, vztek. 4. Zpívání, které zaslechneme jen výjimečně a neví se přesně, co znamená. Nejspíše se jedná o signál stresové situace. Také se tak hlásí mláďata ke krmení. Čistokrevná morčata V České republice jsou podobně jako v mnoha dalších státech zřízeny kluby morčat s rodokmenem, které se řídí určitými standardy. Pořádají se různé výstav, které je možno navštívit. V době internetu není problém potřebné informace a termíny jednotlivých výstav nalézt. Abyste mohli odchovávat morčata s průkazem původu (PP), musíte si nejdřív zaregistrovat vlastní chovatelskou stanici (CHS). Na stránkách klubu vyplníte přihlášku, zaplatíte členský příspěvek a po potvrzení se stanete členy Českého svazu chovatelů - Základní organizace chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců (ZO ČSCH). Vystavovat se mohou registrovaní jedinci, rovněž i mazlíci. Morče lze registrovat od 500 g a výš, na věku nezáleží. Mělo by ovšem mít vyvinuté všechny znaky svého plemene. Vystavovat můžete v kategorii mladých (do 6 měsíců, minimální váha 500 g) nebo dospělých (více než 6 měsíců). Průkaz původu se vystavuje jedincům, kteří odpovídají standardu svého plemene. Pokud chcete vystavovat, je třeba absolvovat registraci, čili uchovnění . Mláďatům se vystavuje tento průkaz, pokud mají alespoň jednoho z rodičů registrovaného. Musíte být ale členem ZO nebo ČSCH. Plemena morčat V dnešní době existuje nepřeberné množství plemen morčat, lišících se velikostí, barvou, délkou i strukturou srsti. Z pochopitelných důvodů zde přehled jednotlivých plemen a jejich charakteristiku neuvádíme a odkazujeme na stránky ZO výše uvedené. Výjimku uděláme pouze ve třech případech: - Saténové morče, jehož srst má efektní saténový lesk a vyskytuje se v nejrůznějších barvách (nejčastěji v červené, zlaté, krémové, bílé a aguti. Zmiňujeme se o tom především proto, že u tohoto plemena se občas vyskytuje osteodystrofie, která je důsledkem poruchy metabolismu vápníku. - Morče Skinny, „nahé“, tedy bezsrsté. Tělo nemá porostlé srstí a jen především na čumáčku má zachovaný chomáček srsti. Zajímavé je, že pokožka takového morčete může mít různou barvu. Velmi zajímaví jsou černí viníci, kteří vypadají jako malí hroši. Skiníci mohou být vhodnou volbou pro alergiky. Při chovu skiníků pozor na to, že ztráta srsti jako přirozeného pokryvu těla s sebou nese některé nepříznivé důsledky: O kůži nahých morčat je třeba pečovat, chránit je před ultrafialovým zářením, chránit je před průvanem a udržovat je při optimální, lépe vyšší teplotě. Při poklesu teploty je třeba prostředí temperovat. - Obří morče, které bylo prošlechtěno na produkci masa. Vyšlechtěny byly dva typy – morče cuy s hmotností 1 900g - 2 500 g a morče cabayos, které dorůstá až hmotnosti 4 kg a velikost 50cm. Zvláštností je, že tato morčata mají 7 prstů na předních a 6 prstů na zadních nohou (běžná morčata mají na přední noze čtyři a na zadní tři prsty). Připravil: Mgr. Vratislav Šnejdar, CSc.

Dva bojovníci

Brzo budeme mít ty naše kluky 14dní a stále častěji se stává , že Štístko ukazuje Flíčkovy svoji nadřazenost tím že se ho snaží nakrýt . Chvíli si to nechá líbit , ale potom se do sebe pustí, že až někdy chlupy lítají. Prý to mlaďoši dělají a časem by se měli uklidnit, když se tak nestane tak je budeme muset nechat vykastrovat. Jak ale jednoho dáme pryč , už se ten druhý po něm shání. Tak uvidíme jak se hoši domluví a jestli ty jejich šarvátky přestanou . Jejich hlasové projevy jsou zatím jen syčení , cvakání zuby a jen takové tiché pískání při krmení. Zatím nás nevítají ani nežadoní o jídlo. Flíček se moc ochočit nechce , Štístko se už nechá hladit a vydrží na klíně . Tak uvidíme po dalším týdnu jaké s nimi uděláme pokroky.

máme opravdu dva kluky

naši kluci ve výběhu

Tak tohle u nás v Čechách neuvidíte

Morčata v Peru smaží, pečou i vaří

V rámci naší nové gastronomicky cestovatelské série Cestožraní zavítáme do Peru a ochutnáme smažené morče. Prakticky každá peruánská hospoda i lepší restaurace má v jídelníčku morče na různé způsoby. Tento hlodavec je už tisíce let místní národní specialitou. Dříve považovaly andské kultury morče za posvátné zvíře. Obětovaly ho bohům a používaly ho k různým léčebným účelům.

Video

Video

BEZ KOMENTÁŘE: Peruánskou specialitou jsou morčata. Ať už vařená, pečená nebo smažená

Zajímavost

Indiánští šamani používají ještě dnes divoká morčata k léčitelským účelům. Živé morče dají do plátěného vaku, který následně přiloží na dobu jednoho dne k tělu stonajícího. Poté léčitelé morče usmrtí, vykuchají a podle změn na jeho orgánech určí nemoc člověka. Pokud zvíře v průběhu 24 hodin na těle pacienta uhyne, je smrtelná také nemoc člověka.

čtvrtek 14. března 2013, 16:07

Hlodavec, který se v Evropě chová jako domácí mazlíček, se v Peru připravuje v kuchyni – smaží se, peče, griluje i vaří. V malých venkovských hospodách jsou morčata chována polodivoce, například ve stodolách, a jsou zabíjena až ve chvíli, kdy si je host objedná. V jídelních lístcích se tato exotická specialita ukrývá pod názvy cuy nebo cui.

TIP: Pečené či smažené morče s přílohou a zeleninovou oblohou si můžete objednat jak v restauracích v Limě, hlavním městě Peru, tak i v malých krčmách v okolí bájného města Inků Machu Picchu.

Restaurace servírují maso z morčat na několik způsobů, s různými druhy zeleniny a omáček.

FOTO: Profimedia.cz

Pro restaurace ve městech se chovají morčata na farmách. Koupit se dají i na trzích pro vlastní zpracování. Ideálně velká jsou ke konzumaci zhruba tříměsíční morčata. Obvykle se servírují i s hlavičkou a pacičkami (včetně drápků), tedy úplně vcelku.
Strávníci si pochvalují hlavně křupavou kůrčičku. V domácnostech se tento hlodavec jí především při slavnostních příležitostech, jako jsou svátky a návštěvy. Chuťově lze morče přirovnat ke kuřeti, co se týče bílkovin, je maso z morčat mnohem hodnotnější.

Místo klobás nebo vepřového se v Peru grilují morčata.

FOTO: Profimedia.cz

Jak na to: Jeden z receptů, podle kterých peruánští kuchaři morčata chystají, radí posypat maso pepřem, kmínem a solí, a následně rozehřát olej na pánvi. Maso obalené v mouce (bez předchozího namáčení do vajíčka) se pak položí na rozpálenou pánev s olejem a obě strany se osmaží dozlatova. Maso se posléze servíruje s vařenými bramborami či s manioky (sladké brambory). Místo zeleninové oblohy lze v rámci tohoto receptu připravit salát z rajčat, cibule a citrónové šťávy.

Kromě toho, že v Peru máte možnost ochutnat něco, co byste v jídelních lístcích evropských hostinců hledali marně, láká tento jihoamerický stát i tisíce let starými památkami a dechberoucími přírodními poklady. Peru se pyšní jedním z nejvyšších vrcholů pohoří And, které se táhne napříč Jižní Amerikou v délce 8000 kilometrů. Peruánský vrchol Huascarán měří úctyhodných 6768 metrů.

Machu Picchu je místem, které při cestách po Peru nesmíte minout.

FOTO: Profimedia.cz

Co se památek týče, tou nejproslulejší je pravděpodobně Machu Picchu. Legendární incké město leží v pohoří And v nadmořské výšce 2430 metrů. Zhruba 80 kilometrů odsud je město Cusco, které má pro Peru velký historický význam. Od roku 1983 je na seznamu světového dědictví UNESCO a ročně Cusco uvítá okolo jednoho a půl miliónu turistů.

Nemoci kůže u morčat

*** Nemoci kůže ***

1. Parazité kůže
2. Bakteriální infekce
3. Alergické reakce
4. Plísně (dermatofytóza)
5. Hormonální příčiny
6. Mechanické příčiny
7. Boule v kůži a podkoží

---

1. PARAZITÉ KŮŽE

VIDITELNÍ OKEM

VŠENKY (Gyropus ovalis, Gliricola porcelli, Trimenopon hispidum)

* žlutobílí, 1 - 2 mm velcí parazité, velmi čile se pohybující v srsti, živí se šupinkami kůže, nejsou přenosní na člověka ani další domácí zvířata (pes, kočka, ptáci), morče znervózňují svým pohybem a vyvolávají úpornou svědivost, která může vést k sebepoškozování s následnou bakteriální infekcí
* nejčastěji okolo uší, v rozetách, srst je suchá, olámaná, později prořídlá, se stroupky a se zvýšenou tvorbou kožních šupinek
* Diagnostika: nález hnid zavěšených na chlupech (dobře viditelné za ušima), dospělé všenky je vidět po rozhrnutí srsti nebo zachycením na lepící pásku: ** odstřihneme asi 5 cm průhledné lepící pásky a po rozhrnutí srsti několikrát přitlačíme na kůži morčete, při rozsáhlé invazi se nám dospělé všenky nalepí na pásku.
* Řešení:
** provést u všech zvířat v chovu
např.
** ivermectin (př.Ivomec, Noromectin), podkožně, příp. potřít zevní část ušního boltce, za 7 - 10 dní zopakovat
** doramectin (př.Dectomax) - aplikace stejná jako u ivermectinu
** fipronil (Frontline) jednorázově
** permethrin (př.Biokill) po týdnu zopakovat
** imidacloprid (př.Advantage) jednorázově
** selamectin (Stronghold) za měsíc zopakovat
** z dalších přípravků lze použít Arpalit neo, Petosan, Kadox atd.
** dezinfekce klece a jejího vybavení růžovým roztokem hypermanganu, chlorovými přípravky (Savo), příp. vystříkat Jacutinem, Biokillem, aj.

(Klinická parazitologie psa a kočky)

ROZTOČI (Cheyletiella parasitovorax, Chirodiscoides caviae)

* hlavně v chovech s větším počtem jedinců. Cheyletiella (dravčík) je přenosná na člověka. Žije na povrchu kůže a živí se tkáňovým mokem. Rychlý pohyb a žlutošedá barva jim dala i název "walking dandruff" - pochodující lupy.
* napadení se projevuje zvýšenou tvorbou šupin na krku, hřbetu, při rozhrnutí srsti podél páteře pozorujeme množství lupů ulpívajících na srsti, stroupky se začervenalou kůží, slepenou srstí, vše doprovázeno silným svěděním
* nejvíce postižená bývají mláďata, velmi dobře se šíří mezi ostatní jedince
* Diagnostika: lepící páska, potvrzení pod mikroskopem
* Řešení:
** provést u všech zvířat chovu, dezinfekční opatření nejsou nutná
** lze použít stejné přípravky k likvidaci roztočů jako u všenek.

Trombiculóza (Neotrombicula autumnalis)

* u venku žijících morčat a zvířat ve výbězích na konci léta, larvy sají krev, nachází se v místech tenké kůže (břicho, končetiny, okolo uší, tlamy) jako narůžovělé kuličky
* Řešení: permethrin (př.Biokill), fipronil (Frontline), Arpalit, příp. pokapat ivermectinem

BLECHY

* u morčat vzácné, spíše přenos blechy kočičí, psí od dalších domácích mazlíčků
* Řešení:stejné jako výše

KLÍŠŤATA

* morčata ve výbězích, domácí morče krmené zeleným krmivem v oblastech s výskytem klíšťat
* Řešení:klíště zakápneme jodovým přípravkem (př. Jodisolem) a opatrně vytočíme (pomocí speciálních kleštiček, verzatilky nebo "elektrikářského krokodýlka"), po vyndání místo zdezinfikujeme, ivermectin zabíjí přisátá klíšťata, (nezakapáváme olejem, protože dusící se klíště ještě před uhynutím vypustí do rány sliny s případnou infekcí - virem klíšťové encefalitidy nebo bakterií Boreliózy)

MIKROSKOPIČTÍ PARAZITÉ

SVRAB

Sarkoptový svrab (Trixacarus caviae) - hlavně po těle

Ušní svrab (Psoroptes cuniculi) - zvukovod, ušní boltec

Notoedrový svrab - hlava, ušní boltec

* žijí pod povrchem kůže, kde si samičky hloubí chodby a kladou vajíčka, živí se kožními šupinkami, mazem, nečistotami na povrchu těla
* u morčat se objevuje vypadávání srsti, tvorba stroupků, výrazná svědivost (morče se úporně drbe, což může připomínat nervové onemocnění - křeče, točení v kruhu, otírání o předměty atd.)
* Diagnostika: provede veterinární lékař pomocí kožního seškrabu, v případě ušního svrabu mikroskopické vyšetření ušního mazu
* Řešení:
** ivermectin (př. Ivomec, Noromectin) za 7 - 10 dní zopakovat, postižená místa lze i potřít, v případě potřeby lze ve stejném intervalu provést 2 - 3 ošetření
** doramectin (př. Dectomax) za 7 - 10 dní zopakovat, postižená místa lze i potřít, v případě potřeby lze ve stejném intervalu provést 2 - 3 ošetření
** selamectin (Stronghold) 0,1 ml 6% pro štěňata a koťata nakapat na kůži za krk
** podestýlku vyhodit a nahradit papírovými utěrkami (snadno se odstraňují a jsou měkké, nedráždí postiženou kůži morčete)
** ušní svrab: léčba - použití předchozích přípravků, navíc jako doplněk ušní kapky: např. Chronicin 3xd do ucha (snižuje svědivost, likviduje zánět, jen společně s předchozími), Panolog emulze 3xd, Otiprin N 3xd do ucha, aj.

Obrázky: zákožka svrabová a morče postižené sarkoptovým svrabem (Trixacarus caviae)

(Klinická parazitologie psa a kočky, Ferrets, Rabbits and Rodents clinical medicine and surgery)

---

2. BAKTERIÁLNÍ INFEKCE KŮŽE

* často druhotně při svědivých stavech, po poranění
* změny nezmizí ani po antiparazitární léčbě, kůže je zarudlá, může šupinatět, tvoří se stroupky, vypadává srst, chlupy se mohou slepovat
* Řešení:
** ANTIBIOTIKA - lokálně: např. kapky - chronicin, mast - aureomast, framykoin, zásyp - aureo nebo framykoinový zásyp, spray - aureospray, aj.

- celkově: při rozsáhlejší infekci, těžším průběhu, vždy opatrně - riziko enterotoxémie

** KOUPELE - ve veterinárních šampónech (př. Peroxyderm, Lactaderm, Dermilen, Nolvasan, Medivet, Vetriderm aj.), lze použít i heřmánek.
** DEZINFEKCE - jodové preparáty (Jodisol, Betadine), slabě růžový hypermangan

Pododermatitida

Jedná se o onemocnění především obézních zvířat chovaných v klecích s mřížovou spodní částí nebo příliš drsnou podestýlkou. Na spodních částech tlapek se objevuje zesílená, drsná kůže (hyperkeratóza). Tyto změny mohou vředovatět a často jsou druhotně kontaminovány bakteriemi (Stafylokoky). Infekce se může rozšířit na hlubší tkáně, a sice na šlachy a kosti s následným vznikem zánětu. Toto onemocnění je velmi bolestivé, morčata se nerada pohybují, často poléhávají, naříkají. Léčba zahrnuje, jak ošetření lokální - omývání, dezinfekce postižených končetin, používání antibiotických mastí, tak celkové - aplikace antibiotik. Současně musí být zvířata přemístěna na měkkou podestýlku. Prevence vzniku pododermatitidy spočívá v chovu morčat v čistém a suchém prostředí, na měkké podestýlce a v zabránění obezity.

(Obrázek převzat ze stránek guinealynx)

---

3. ALERGICKÉ REAKCE

* reakce organismu morčete na opakované setkání s alergenem (složka krmiva, podestýlky, výměšky parazitů, léky, atd.)
* po styku s alergenem se vyvine svědění, začervenání kůže a sliznice, může se objevit kopřivka, otoky hlavy, končetin, slzení očí, výtok z nosu, kýchání
* je důležité si uvědomit, co jsme v poslední době udělali nového
** př. nová prašná podestýlka - morče slzí, má "červené oči", zařazení nového krmiva, ovoce,aj., použití léků, šampónů, dezinfekčních přípravků, nová napáječka (kovové, plastové) nebo jiné vybavení výběhu, reakce na kousnutí, bodnutí hmyzem, parazitem, atd.
* Řešení: snažit se najít příčinu a odstranit ji

** u těžších forem alergií - otoky okolo očí, zúžení dýchacích cest - je nutné navštívit veterinárního lékaře, který aplikuje zklidňující injekce
** pro snížení svědivosti lze podat Dithiaden 1/4 tablety 2x denně na dospělé morče
** svědivá místa lze potřít přípravky s obsahem kortikoidů (př. triamcinolon) nebo antihistaminik (Fenistil aj.).

---

4. PLÍSNĚ (DERMATOFYTÓZA)

Trichophyton, Microsporum sp.

* nejčastěji začíná na nose, okolo uší jako kruhová změna na kůži spojená s vypadáváním srsti, převážně nesvědivá, později rozšiřující se na trup a končetiny
* objevuje se především u mladých nebo stresovaných jedinců (časté transporty, březosti, poporodní období, onemocnění, aj.), u dlouhosrstých častěj (bývají skrytými přenašeči).
* spousta infekcí často probíhá skrytě, takže si jich nevšimneme. Imunitní systém zdravých zvířat udrží infekci pod kontrolou. Při březosti, stresu nebo jiném onemocnění se spory plísní aktivují a propukne onemocnění
* přenosné na člověka !!!
* konečnou diagnostiku provede veterinární lékař pomocí kultivace plísní (orientačně pomocí detekčních půd - DTM medium, Woodovy lampy, aj.)
* Řešení: * lokálně:
** koupel v Imaverolu 1:50 (1 díl Imaverolu k 50ti dílům vlažné vody) - 3 - 4x vždy po 4 dnech zopakovat, přípravek se neoplachuje
** ketokonazol (Nizoral krém, šampón) nebo clotrimazol (Canesten, Imazol, Imacort) - pouze na Microsporum
** natamycin (Pimafucort) - obsahuje též antibiotikum, takže likviduje kromě dermatofytózy i sekundární infekci. ** jako doplněk lze použít i Panolog emulzi - 1 - 2x denně do vymizení příznaků, minimálně 2 týdny
* celkově:
** ketokonazol (Nizoral tablety) 10 - 40 mg/kg minimálně po 2 týdny (Nizoral působí jen na některé druhy plísní)
** griseofulvin 25 mg/kg po 21 dní ( použití v zahraničí, u nás neregistrován)

---

5. HORMONÁLNÍ PŘÍČINY

Ovariální cysty

* spíše u samic starších 1,5 roku, u kterých jsou potíže s reprodukcí.
* lysá místa jsou symetrická a nesvědivá, především na bocích, břiše, zádi
* konečnou diagnózu provede veterinární lékař pomocí sonografie, RTG
* řešení: aplikace hCG (Pregnyl, Werfachor) - zmenší cysty anebo kastrace

Cushingův syndrom (nadměrná činnost nadledvinek)

* zvětšení nadledvinek a zvýšená produkce hormonů této žlázy
* opět symetrické změny
* diagnostika: sonograficky, příp. krevní test
* prognóza nepříznivá

---

6. MECHANICKÉ PŘÍČINY

* souboje mezi jednotlivými morčaty, poranění o klec, vybavení klece, pobíhání volně po bytě
* kontakt s dalšími domácími i volně žijícími zvířaty
* okusování srsti ("barbering") - u samostatně chovaných morčat: nevyvážená strava, hlavně nedostatek vlákniny, nuda, dlouhotrvající stres, říjící se samice v blízkosti klece, zlozvyk
* Řešení:
** dostatek sena, vyvážená strava, dostatek vitaminů, aminokyselin a minerálních látek (př. Aminosol, Kombisol, Promotor atd.), dostatečná péče + zaměstnání pro morče
** specifická léčba neexistuje, někteří chovatelé koupou morčata v hořkých koupelích, ale většinou neúspěšně
více morčat ve stejném boxu: okusování níže sociálně postavených jedinců, příčinou může být též chování většího počtu morčat na malém prostoru, řešením je oddělit morče, které okusuje

Okusování srsti (převzato ze stránek guinealynx)

---

7. BOULE V KŮŽI A PODKOŽÍ

ABSCES (cervikální lymfadenitida, "lumps")

U morčat se jedná o běžné onemocnění. Bývá často způsoben infekcí bakteriemi (Streptococcus zooepidemicus, příp. Streptobacillus). Streptokoky jsou běžně nalézány na spojivce, nosní a ústní sliznici morčete. Jestliže je sliznice dutiny ústní poraněna díky špatnému postavení zubů, drsnému krmivu (ostré seno, tráva) nebo kousnutí, mohou se bakterie dostat přes sliznici a cestují ke krčním mízním uzlinám, kde způsobují abscesy. Ty se nejčastěji objevují pod krkem morčete a jsou naplněny hnisem. Bakterie se mohou rozšířit i přímo do krve s následným vznikem sepse nebo do plic se vznikem zápalu plic.
Nejefektivnější léčba je chirurgické otevření abscesu s následným vypuštěním hnisu a výplachem antibiotiky. Dále je nutná buď lokální léčba zásypy (Aureozásyp, Framykoin zásyp apod.) nebo celková antibiotická léčba pomocí např. potencovaných sulfonamidů (Borgal) nebo enrofloxacin (Baytril). Nasazení antibiotik by měl určit vždy veterinární lékař.
Prevencí je určitě chov morčat v čistém a klidném prostředí, kde morčata nejsou stresována a samozřejmě vhodná strava.
Postižené zvíře je vhodné po dobu léčby izolovat.

Obrázky: absces připravený k chirurgickému ošetření a následně po otevření s hnisem

(Ferrets, Rabbits and Rodents clinical medicine and surgery)

NÁDORY

Kožní a podkožní tumory jsou druhými nejčastějšími nádory u morčat. Většina z nich je nezhoubná např. trichofolliculom, trichoepitheliom, sebacenózní adenom, fibrom, fibrolipom, lipom. Mezi zhoubné řadíme např. fibrosarkom, adenokarcinom.
Doporučuje se úplné chirurgické odstranění nádorů. Prognóza závisí na typu nádoru, jeho umístění a velikosti.

Když morčata léčí

Caviaterapie – když morčata léčí

    

     
 

Caviaterapie není příliš známý pojem. Jde o léčebnou metodu, při které se … využívá morčata. Pokud nějaký ochránce zvířat vyděšeně skáče od stolu a volá, kde je ALF*, klidně si může zase sednout. Nijak se při ní zvířátkům neubližuje. Jen se zjistilo, že mají, podobně jako i některá další čtyřnohá stvoření, pozitivní vliv na lidskou psychiku.
Psychologové již delší dobu upozorňují, že častý a přátelský kontakt člověka se zvířetem má pozitivní vliv na jeho zdraví. A nejde jen o lepší stav lidské psychiky, ta ovlivňuje celý náš organismus a dá se říci, že dobře naladěný člověk je také výrazně zdravější. V tomto případě jemná hra či mazlení s morčetem nás pobaví a může také zahnat depresi či nezájem o život a okolní dění.
Existují i vědecké analýzy, které podporují teorii, že pro zdravý psychický rozvoj dítěte je malý domácí mazlíček ideální. Také, navzdory názorům, které byly populární v minulosti, dneska převládá pohled, že výchova spolu s nějakým chlupatým zvířetem může posílit i dětskou odolnost vůči různým alergiím. I když v tomto případě jde o záležitost spíše individuální a není možno zobecňovat.
A pro koho jsou “léčivá morčata” vhodná? Podle zastánců caviaterapie by se o pořízení tohoto roztomilého chlupáče měli zajímat lidé s různými postiženími a to nejen psychickými. Navíc se doporučují autistům, lidem s Downovým syndromem a také se hodí pro ty, kteří byli stiženi mrtvicí. Ale přemýšlet o morčátku mohou i lidé, které často trápí deprese, stres a nebo apatie. Pozitivní účinky po hře či mazlení s morčetem byly pozorovány také při houseru, problémech s páteří a bolestech svalů. Na každého, kdo není alergický, hlazení morčat působí uklidňujícím dojmem.
Pokud přemýšlíme o pořízení tohoto malého mazlíčka, je užitečné znát několik obecných informací o něm. Pochází z Jižní Ameriky, kde byl a do dnešních dnů je chován jako hospodářské zvíře pro maso. Nyní existuje mnoho druhů, které se liší hlavně velikostí a také barvou a délkou srsti. Dožívá se přibližně sedmi až osmi let. Je to býložravec, s nadšením bude baštit  mrkev, seno, salát, kukuřici a různé zrní. Při stravování se doporučuje různorodost, protože morčata mívají sklony k zácpám. Ohledně koupání těchto rozmilých stvoření existují různé teorie, faktem je, že zvíře, které bude v kontaktu s nemocnou osobou s oslabenou imunitou, by nemělo přenášet různé bakterie ve své srsti.

morčata a králíci

Spolužití morčat a králíků

---

Tento názor vychází zejména z předpokladu, že není možné držet dva samečky morčat pohromadě (což je mylný názor – viz. budoucí článek) a pokud nechceme mláďata, nemůžeme mít samičku se samečkem v jedné kleci (pokud samozřejmě není kastrovaný).

Někdy si lidé koupí morče a králíka, protože chtějí chovat oba druhy zvířat, ale kdyby je koupili po dvou, bylo by to pro ně příliš. Neuvědomují si, že tak zvířata trápí.

Je možné chovat morčata a králíky dohromady. Ale vždy musí být několik zvířat jednoho druhu !!!

Morčata a králíci nepocházejí se stejného rodu a na základě toho mají rozdílné potřeby a také způsob života.

Morčata a králíci mají rozdílnou řeč !!!

Držet králíky a morčata po jednom jedinci je jako kdyby člověk žil svůj život pouze se psem a neměl možnost komunikovat s jedinci svého druhu. Ti dva se budou mír rádi, protože nikdo nemůže být sám, ale je to přátelství ze zoufalství a svým způsobem to je smutné přátelství.

Králíčci se na pozdrav olizují a očekávají to i od svého kamaráda. Přitom schovávají svoji hlavičku pod hlavičku partnera. To morčátko nikdy nemůže pochopit. Je možné, že to králíček bude zkoušet znovu a znovu a když neuvidí od morčátka žádnou reakci, žádné olíznutí, jen se smutně a nešťastně uvelebí vedle morčátka, aby alespoň cítil teplo jeho tělíčka a mohl se tulit. Může to vypadat roztomile, ale opak je pravdou.

Stejně tak králíček nemůže chápat všechny ty různorodé zvuky, které vydávají morčátka. Naopak to může králíky i nervovat a mohou se cítit ohroženě a napadeně, když morče na králíčka zapíská. Jenže morčátko tím nemyslí nic zlého, chce jen od králíka slyšet podobné zapískání, což ale králík nechápe.

Vidíte, že obě zvířátka si nerozumí podle zvuků ani podle řeči těla.

Kromě toho, pokud si morče s králíkem nepadne do oka, králík může morče těžce zranit, protože síla morčete se síle králíka nikdy nemůže rovnat. Stejně tak ale může morče králíka kousat, protože se neustále cítí ohrožené. V dalším případě se morčátko zdržuje pouze v domečku (pokud tuhle možnost má) a vůbec se neodvažuje ven. Kdo by tak chtěl žít???

Morčata a králíci mají rozdílné potřeby !!!

Morčata a králíci mají rozdílné potřeby, co se týká nároků na prostor a krmení. Morčata se ve volné přírodě zachraňují útěkem a potřebují ve svém okolí spoustu různých schovávaček, sedávají králici rádi vyvýšeně, aby měli přehled.

Králíčky potřebují ještě více prostoru, aby si mohli pobíhat a skákat, od toho přece mají silné zadní nohy! Při nedostatku volné prostoru mohou být králíčci i agresivní.

Králíčci také potřebují hrabat, to je jejich přirozená potřeba. Pokud nemají možnost hrabat, mohou z dlouhé chvíle škrábat morčata.

Pokud mají být morčata a králíci chováni pohromadě, musí mít dostatek prostoru a možnost hrabání. Pro králíčka kočičí záchod s hlínou a pro morčátko dostatek skrýší a především pro každého jedince alespoň jednoho partnera stejného  druhu

Kdo svým zvířátkům vytvoří tyhle podmínky, bude odměněný spokojeností svých svěřenců. Není nic krásnějšího, než pozorovat šťastně žijící morčata a králíky a mít dobrý pocit z toho, že jsme to byli my, kdo jim spokojený život umožnil.